Bohinj zabírá celé území ohraničené úžinou mezi náhorními plošinami Jelovica a Pokljuka, přes Spodní bohinjské hory, plošinu Komna, věnec Julských Alp a pastviny Fužinarske planine. Celá kotlina měří přibližně 20 km a skládá se z několika částí; v horní části leží jezero Bohinjsko jezero, střední část rozdělují dva výrazné kopce Šavnica (863 m n. m.) a Rudnica (946 m n. m.) na dvě oddělená údolí Spodnja a Zgornja bohinjska dolina a následuje malá Nomenjska kotlina.    

 

Přírodní krásy oblasti jsou výsledkem vývoje Země, jejich proměn a tendence k rovnováze. Člověk Bohinj intenzivně osídlil před 2800 lety, do krajiny i historie se zapsal především jako železář, sedlák a pastevec.

 

Tektonika a ledovce

Bohinj začal svou cestu přibližně v oblasti rovníku, odkud na základě tektonické činnosti kontinentálních desek a pohybu kontinentů zdolal tisíce kilometrů dlouhou pouť, až se ocitl  na současné lokalitě. Náraz africké desky na euroasijskou způsobil zvedání Alp včetně Julských. Jedinečný reliéf Bohinje vzniknul lámáním, vrásčením a posouváním hornin, v neposlední řadě erozí a zvětráváním.

 

Bohinjské jezero (Bohinjsko jezero)

Přes čtyři kilometry dlouhé a jeden kilometr široké Bohinjské jezero napájí potok Savica, jež  pramení jako vodopád slap Savica, a z jezera odtéká nejprve jako Jezernica, po 100 m už coby řeka Sava Bohinjka. Vedle Savice sem přitéká ještě voda z krasových pramenů pod hladinou jezera na jeho severním pobřeží. Během silného a dlouhého deště se tyto prameny objeví v podobě vodopádu Govic ve stěně kopce Pršivec.

 

Pastevectví a salašnictví ve své dokonalé podobě 

Pastevectví jako výsledek lidského soužití s přírodou a využívání místního prostředí se k oblasti Bohinj váže už od pravěku. S vynálezem kosy, kosením luk v nížinách, sušením sena a současnou pastvou dobytka vysoko v horách si člověk zajistil krmino na zimu. Stopy pravěkého pastevectví se ukrývají především v lidové slovesnoti. V římském období slovinských dějin se na pastvinách vyráběl i sýr. Od středověku se pak začalo rozvíjet pastevectví resp. salašnictví v pravém slova smyslu ve své nejintezivnější.

Na vysokohorských pastvinách pastýř pásl dobytek, jednalo se především o ovce a kozy, zároveň přímo na pastvině zpracovával mléko na zákys, sýr, máslo a tvaroh. Zvláště máslo představovalo obchodní artikl; prodávalo se do italského Terstu. Přestože pastýř zastával náročnou práci, bydlel ve velmi skromné pastoušce o rozměrech 3 x 3 m. Uprostřed chaloupky bylo otevřené ohniště, nad ním zavěšený kotlík na zahřívání mléka, spíž a lůžko. Na nižších pastvinách byly chaloupky zpola zděné, zpola dřevěné a měly chlév. Výše v horách stály pouze dřevěné pastoušky.